(hebrejsky הלכה‎‎, od הלך – chodiť, kráčať – ísť určitým spôsobom, postupne získavať na význame, zvyk, obyčaj, mrav, predpis, ustanovenie) je celkový súhrn židovského náboženského práva, vrátane biblického práva (613 prikázaní) a neskoršieho talmudského a rabínského práva, ako aj zvykov a tradícií. Halacha riadi nielen čisto náboženské (např. liturgické) praktiky a vierouku, ale tiež početné aspekty každodenného života, majetkové, civilné i trestné právo.

(Prevzaté z Wikipédie, slobodnej encyklopédie)

Okrem zmieneného hore,  slovo halacha v samotnej halachickej literature môže mať následujúce významy:

    1.V jazyce tanaitských škol se tímto termínem začal označovat zákon, předchozí ustanovení v daném konkrétním případě – precedenční právo – bez ohledu na způsob vytvoření. Každé toto ustanovení se nazývalo halacha, pl. halachot. Později se tímto termínem začaly označovat zákony, které neměly exegetický charakter – spíše měly charakter tradovaného zákona.

     2.Stejně jako termín mišna i halacha označuje pouze tu část ústní tradice, která nemá exegetický charakter.

Rozdelenie prameňov židovského práva podľa dôležitosti a právnej záväznosti:

     1.Psaná Tóra - תורה שבכתב‎‎

          - Interpretace psaného zákona

                   nepochybně dané ze Sinaje

                   vnitřně obsažen v Tóře, ale zřejmým se stává teprve interpretací pomocí přijatých

                   hermeneutických pravidel

          - Halacha le–Moše mi–Sinaj (הלכה למשה מסיני‎‎)

          - Logická dedukce

     2.Výroky dochované tradicí

     3.Ústní Tóra – תורה שבעל פה‎‎

     4.Výroky učenců – דברי ספרים‎‎

     5. Minhag – מנהג‎‎ – Slovo se nachází poprvé v 2Kr 9:20 a znamená jízda nebo řízení vozu – rabíni toto slovo přejali a nabylo význam jako zvyk, úzus. Označuje zvyky, které byly obecně přijaty a staly se závaznými, nebo místní regionální zvyky týkající se státu, regionu, či synagogy, nebo různé liturgické rity.

Vytvorené dňa: 18. 7. 2013.

Upravené dňa: 18. 7. 2013.